Po odstoupení pohraničí se kromě stavebního úseku P1 ocitla celá Liběchovská příčka na německém území. Hranice probíhala těsně před Liběchovem, který již patřil k Německu.
Německá armáda ihned po obsazení pohraničí začala studovat opevnění a prováděla zkoušky odolnosti. Objekty se zpočátku těšily i velkému zájmu místního obyvatelstva a rozvinulo se zde i něco jako pevnostní turistika. Z této doby také pochází většina dobových fotografií. Některé obce dokonce požádaly o pronájem objektů za účelem rozvoje cestovního ruchu.
Ničení pevnůstek na území s českým obyvatelstvem započalo hned v létě 1939 po obsazení zbytku Československa. Ušetřeny byly jen objekty stojící v blízkosti jiných staveb. Němečtí okupanté se totiž obávali, že by se o opevnění mohlo opřít případné české povstání. Ničení na Liběchovské příčce proběhlo pravděpodobně v roce 1941. V té době byly zlikvidovány téměř všechny objekty úseku P1 a větší část úseku P2.
Dle sdělení pamětníků byly na vhodná místa uvnitř objektu umístněny bedny s dynamitem a pevnůstka byla vyhozena do povětří. Běžným způsoben likvidace objektů však bylo navrtání děr, do kterých pak byly vloženy dynamitové patrony. Beton pak byl dále rozbíjen palicemi a z trosek se těžilo železo pro další zpracování.